Ač jsou INCINERATE již služebně starší kapelou (v rodném listu mají zapsán letopočet 1998), s jejich tvorbou jsem se poprvé seznámil až relativně nedávno, konkrétně se tak stalo někdy na konci roku 2008, a to při příležitosti vydání jejich druhého alba „Anatomize“. Důvodem mého zvýšeného zájmu byla především účast jistého Erlenda Caspersena (BLOOD RED THRONE, THE ALLSEEING I, EMETH…) na pozici krotitele tučných strun. Výsledek – a to nejen díky performanci dobře známého baskytarového kočovníka (dnes figuruje třeba i v sestavě tech/death metalových virtuozů SPAWN OF POSSESSION) – předčil veškerá očekávání. INCINERATE totiž v podobě „Anatomize“ přivedli na svět naprosto učebnicovou brutal deathmetalovou desku, čerpající zejména z odkazu dvou veličin techničtějšího USBDM – SUFFOCATION a DEEDS OF FLESH. Vzniklo desatero skladeb odehraných s velkým instrumentálním přehledem, disponujících nejedním návykovým motivem (pochopitelně v intencích žánru) a nadto ještě vybavených velmi slušným technickým potenciálem (žádné velké exhibování se ale nekonalo, místo se našlo i pro jednodušší, s pohodou a nadhledem zahrané pasáže). Celkově vzato, INCINERATE tenkrát vydali ve všech ohledech dotaženou kolekci, jakých v BDM tou dobou vycházelo opravdu jen velmi poskrovnu.

O sedm let později tu máme INCINERATE znovu, jedním dechem však dodejme, že rozhodně ne ve stejně nenuceném rozpoložení. Erlend Caspersen i mozek kapely, zakládající kytarista/vokalista Scott Ellingboe, již v sestavě dávno nefigurují a osiřelé nástroje dnes třímají Sash Wilczynski a Ted Isac, tedy jedinci, kteří sice mají žánrový background (oba kdysi působili v MORTIFY), nicméně na druhou stranu je třeba dodat, že jejich hudební životopisy žádnými extraordinárními úspěchy nepřekypují. To ale nevadí, historie již mnohokrát ukázala, že i méně zasvěcené persony, nejistě přešlapující kdesi v pozadí, se postupem času mohou státi oporami z kategorie klíčových.

Co se skladatelské plodnosti týče, INCINERATE se během sedm let trvající tvůrčí pauzy pracovně opravdu nepřetrhli. Odečteme-li různá intra či outra, cover „One By One“ od výtečných SEVERED SAVIOR, novou verzi „Fucking The Rotting Nun“ (nyní už máte dobrou představu o úrovni textové stránky věci) ze s/t dema (ta samá skladba se později objeví i na debutové sbírce „Dissecting The Angels“), zbývá nám všeho všudy jen lehce přes dvacet minutek nového materiálu.

Po zlověstném intru přímo ze srdce deštného pralesa, kde se již pomalu schyluje k avizovanému „vyhubení pozemských druhů“, se rozjíždí pilotní skladba „Inhuman Inoculation“ a posluchač si okamžitě začne všímat celé řady změn. Pojďme se podívat na tři nejdůležitější. Za prvé, zvuk. Zatímco minulé album disponovalo plnokrevným, masivním zvukem, „novinka“ je opatřena přeci jen čistším, řidším a více transparentním soundem, jenž se k hrubozrnnému BDM zas až tolik nehodí (navzdory nespornému technickému vkladu kapely). Za druhé, vokál Jesse Watsona. Na „Anatomize“ volil Watson průrazný, šťavnatý growling, leč na novince často zachází do větších hloubek, jeho projev je celkově méně srozumitelný, žánrově až příliš ortodoxní. A za třetí, chybějící Scott Ellingboe. S jeho odchodem přišli INCINERATE nejen o kytaristu, ale také o skladatele. Nové tvůrčí duo Wilczynski/Isac bohužel nedokázalo plně navázat na komplexní skladatelskou filosofii zakládajícího člena. Desce trochu chybí nadhled a uvolněnost, je to technicky příliš profesorské, odtažité a nadto i kompozičně nepříliš ucelené. Natolik chytlavé BDM položky s ohromným tahem na branku, kterých byl na „Anatomize“ plný tracklist, na „Eradicating Terrestrial Species“ nenajdete.

Třetí album INCINERATE bohužel tak úplně nenaplnilo vysoká očekávání, když nedokázalo plnohodnotně navázat na kvality svého předchůdce „Anatomize“. Nicméně je fér poznamenat, že i přesto se jedná o jasně nadprůměrnou USBDM desku, navíc podpořenou naprosto strhujícím výkonem Darrena Cescy (ESCHATON, VIRULENCE, PILLORY, ARSIS, VILE...) za bicí soupravou. Pro dnešek tedy za slušných sedm bodů, nemohu však popřít, že jsem si od „Eradicating Terrestrial Species“ sliboval přeci jen o trochu více.